Dračí tajfun opět v akci

Celá naše parta Dračí tajfun se sešla na naší ploché skále nad osadou. Byli tam Bísek s Háčkem, moji dračí kamarádi, se kterýma se známe od vajíčka. Nechyběli ani noví členové – Lacko a Ferko, praví tatranští červi a můj rádce Rychlonožka, oživlá větvička.

Na skále s námi byla i Narí, Ájina nejlepší kamarádka. Trápila se kvůli ní skoro stejně jako já, tak měla právo se zúčastnit porady Dračího tafunu.

Měli jsme totiž novou misi: zachránit moji sestru Áju. Zatímco dospělí draci pátrání po ní už vzdali, Áji se podařilo se mnou vytvořit magické spojení. Díky tomu mi mohla prozradit, že je uvězněná a kde ji mám hledat. Bohužel to mělo jeden háček, během spojení nám vypadnul zvuk, zrovna, když mi to říkala.

Takže místo rychlé záchranné akce nás čeká pátraní. Jenže, kde začít? Proto jsme svolali celou naši partu. Dáme dohromady pár nápadů a ten nejlepší vybereme. Háček si vzal slovo:

„Nebudeme mluvit přes sebe. Každý, kdo má nějaký nápad, se nejdřív přihlásí.“ Když viděl, jak se Lacko a Ferko na sebe zoufale podívali, hned dodal: „A ti, co nemají ruce ani tlapky, se budou aspoň kývat.“

Lacko se vzápětí pustil do kývání, a tak mu Háček pokynul, aby promluvil.

„Vylepíme plakáty po celém lese? Lidi to tak dělají. Viděl jsem spousty cedulek, třeba Ztratil se pes nebo Neplašte tetřevy.“

Než jsme stihli zareagovat, přihlásil se Bísek.

„Co kdybychom zašli za dračí věštkyní? Máma k ní chodí v jednom kuse. Prý si povídá s babičkou, která je mrtvá už sto let. Tak proč by nás nemohla spojit s Ájou.“

„Ptáci!“ prohlásil trochu překvapivě Ferko. „Já jsem pro ptáky, ti lítají všude. Tak se s nima domluvíme ať Áju najdou.“

„Zeptáme se Šumné Šeptandy,“ navrhoval Rychlonožka.

Nakonec začali všichni mluvit přes sebe. Narí mávla rukou a umlčela nás. Pak se na mě podívala takovým zkoumavým pohledem.

„Já myslím, že bychom se měli zaměřit na Ilíka. Když ho Ája dokázala najít svým rohem, znamená to, že se na něj dokáže napojit. Určitě to bude zkoušet znovu.“

Pokrčil jsem nerozhodně rameny. „Jenže to bylo jen jednou a od té doby nic. Teda, když nepočítám ty divné sny.“

Narí se zatvářila vítězoslavně:

„Tak vidíš! Já myslím, že se s tebou zkouší spojit, ale třeba nejsi dost otevřený. Třeba potřebuješ nějak povzbudit.“

„A co máš na mysli?“

„Můj táta mi vyprávěl, že draci podávají největší výkon, když s nimi cloumají emoce a city.“

„No to je asi pravda,“ musel jsem uznat. „Když mě unesl černý drak, tak se můj horký dech byl daleko víc horký.“

Lacko se začal divoce kývat, teda hlásit.

„Jak můžeme Ilíka povzbudit, aby měl větší city?“

Narí se na mě podívala pronikavým pohledem a prohlásila: „Budeme ho muset vystresovat!“

Jak vystresovat Ilíka

Celá naše parta se překvapeně dívala na Narí.

Lacko se zakýval a zeptal se: „Co to je vystresovat? To asi není to samé, co vyšroubovat, že?“

Narí se zatvářila jako paní učitelka a vysvětlovala:

„Musíme v Ilíkovi vyvolat nějaké silné pocity. Například strach nebo hrůzu.“

„A co třeba radost?“ začal jsem protestovat.

„Radost by taky šla,“ připustila Narí. „Ale ta se nám teď bude těžko zařizovat.“

Bísek se přihlásil o slovo:

„Já mám hrůzu z toho, že mi při létání přestanou fungovat křídla. Tak co kdybychom Ilíkovi křídla svázali a pak ho shodili ze startovací věžičky? To by měl strach i hrůzu dohromady.“

Narí se zamyslela: „Dobrý nápad, ale říkali jsme vystresovat a ne zabít. Musíme vymyslet něco lepšího.“

„A co kdybychom na to šli jako kaskadéři,“ začal Rychlonožka. „Spoutáme Ilíka do svěrací kazajky, pak ho pověsíme hlavou dolů a zapálíme provaz, na kterém bude viset.“

„Mám nápad!“ vyhrkl Háček, náš vynálezce. „Kousek od našeho území je stožár vysokého napětí s elektřinou. Tak tam Ilíka pověsíme na tom hořícím laně a pustíme do něj proud.“

„To stačí,“ oklepal jsem se při té představě. „Už to na mě začíná fungovat. Stačí, když si ty vaše nápady představím a už začínám nějaký strach a hrůzu cítit.“

Narí se zatvářila vítězoslavně. „Vidíte, já jsem říkala, že to bude fungovat!“ Pak se rozhlédla po ostatních a prohlásila:

„Dračí tajfun má fakt velký potenciál.“