Ten, co velí. Je dubového původu – a proto se nebojí žádné rány. V lesní lize smíšených bojových umění si vysloužil respekt soupeřů a vlastní pokřik: „Dej mu čelo, jako dělo.“
Ten, co sní i tmel. Vystouplá brada, krutopřísný pohled – vypadá přesně jako někdo, kdo by tě měl vyděsit.
Jenže Bruťa má jednu potíž: strašně špatný orientační smysl. Takže místo šíření hrůzy se většinou bezradně toulá lesem a nakonec ho musí jít někdo hledat.
A přesto je nebezpečný 😰
Zamysli se nad tím, co Bruťa v téhle kapitole dělá. Nechápe, proč se má použít pilka a ne sekyra. Nechápe, proč se čeká. Nechápe, co se vlastně s Ájou stane.
Ale dělá to. Protože mu to Pán nařídil.
A přesně to je na něm to nejděsivější. Nemusíš být chytrý ani zlý, aby ses stal nebezpečným. Stačí poslouchat rozkazy a nepřemýšlet nad nimi.
Bruťa i Rváč byli nejdřív jen tvary v beskydském lese. Někdo šel kolem, všiml si jich, vyfotil je – a teprve pak jim vymyslel jméno, povahu a příběh.
Takhle vznikly všechny beskydské bytosti.
Přiřaď hlášku k tomu, kdo ji v kapitole pronesl. B = Bruťa, R = Rváč.
(Nápověda: kdo velí a kdo jí?)
Vyraz do lesa a hledej tvary – kameny, pařezy, kořeny, kůru. Když najdeš ten svůj, vyfoť ho a odpověz si na tři otázky:
A máš vlastní beskydskou bytost. 🌲
Přesně tak jsme začínali i my. 🐉
Tajné know-how! Pošleme vám
Příručku lovce bytostí ve formátu PDF
