Nedávno jsme v rožnovské kronice objevili zápis z roku 1897, který obsahoval líčení jistého dřevorubce: „Slunko pálilo do vočí a sníh se blýskal, ale já hnedka poznal, že to sou stopy vlčí a ne psí. Dal jsem se do běhu. Ale to už ty potvory byly za mnou. Ohlíd’ sem se… a v tu ránu jsem zakop’ a zkulal se z kopce.
Stáli nade mnou. Jazyky ven z huby a zubiska jako pila! Najednou slyším cupkání. Koukám a von tam takovej zajček, celej z ledu. A von se vám na mě tak jakože usmál, zastříhal těma svýma ušiskama a jak byla ledová, vodrazila sluneční paprsky a pic ho – rovnou do vočí jednoho vlka. Ten zakňučel a mazal pryč.
Tak je ten hopsálek bral jednoho po druhym, až tam zbyl jenom poslední, taková bestija obrovská. Zajda se otočil a já myslil, že zdrhne, jenže on najednou vystrčil ten svůj ledový zadeček. Chvilku mířil vocáskem, chytal slunko a pak prásk! Taková šleha červenýho světla, že to tu bestiju na místě povalilo!“
Ze zápisu můžeme usoudit, že se nejen jednalo o dosud neobjevenou beskydskou bytost, ale také o první známé použití laseru a to o dobrých 20 let dřív, než ho Albert Einstein vymyslel.